Inspirace z Dyzajn marketu

10. srpna 2017 v 12:27 | Alfirin |  OT - co se netýká tvoření
Minulý víkend proběhl v Praze prázdninový Dyzajn market (jo, jo, opravdu se to píše takhle Smějící se).
A jaké to bylo? Za mě úžasné! Jako vždycky spousta originality a dobré nálady.

Několik umělců, kteří mě zaujali nejvíc, jsem si zdokumentovala.

Doporučila bych otevřít si obrázky v plném rozlišení, ať vidíte detaily, ale vzhledem k tomu, že momentálně obrázky nejdou nahrát na blog (netuším proč), musela jsem nahrávat přes Rajče a ta kvalita je tak špatná, že je stejně vidět kulový. Dost škoda.

Takže zatím aspoň takhle...

Naprosto dokonalý steampunkový SKYNET:



Křehká krása kvítků zachycená v pryskyřici - TVKOLODYUK JEWELRY
(tady bylo bohužel špatné světlo, takže vyšly rozmazaně :-( )



Roztomilé a hravé CIRCUS MIND:



VOOBRAJARIUMM - měď a přírodní kameny



DON WOOD, který dělá především plugy, ale mě zaujaly jejich dřevěné brýle :-)


Toť z letošního ročníku vše, i když vystavovatelů a krásných věcí tam bylo samozřejmě mnohem víc. Tak aspoň pár úlovků, myslím, že některé nápady opravdu stojí za to :-)
Už se nemůžu dočkat, až se taky konečně zas do něčeho pustím.
 

Gravírované srdíčko

16. května 2017 v 6:21 | Alfirin |  Vybrušování, rytí, atp.
Článek tak trochu "s křížkem po funuse", ale co už... občas člověk prostě nestíhá :-D

Dřevěné srdíčko s gravírovanou básničkou pro maminku ke Dni matek. Omluvte prosím infantilnost mého básnění, dělala jsem, co jsem mohla :-D

Materiál je překližka, což nebyl úplně dobrý nápad - dost se štípe a na gravírování byla moc tvrdá. V měkkém dřevě je písmo takové uhlazenější. Písmo bylo špatně čitelné, takže povrch je dodatečně přetřený hadříkem lehce navlhčeným mořidlem - tím pádem se mořidlo chytlo jen na povrchu a nenateklo do vyrytých písmen (tohle vylepšení mi poradil přítel po tom, co jsem brblala, že to pořád není ono). Kytička je z twistartu, střed má z korálků.


To je z postupu bohužel vše, nafocený ho nemám. Ono už takhle byl docela oříšek něco tvořit, když jsem musela pořád vypínat vrtačku a běhat ven z dílny kontrolovat potomka, jestli neřve (brusku a vrtačku kupodivu nepřeřve ani on :-D) a do toho ještě výtvor schovávat před mamkou (která na chatě byla taky), aby ho neviděla rozdělaný. No zkrátka bylo to dobrodružné a fotit už jsem prostě nestíhala. I tak jsem to dala jen tak tak :-D


Naše veledílo :-)

7. dubna 2017 v 13:10 | Alfirin |  OT - co se netýká tvoření
U tohohle "výtvoru" jsem sice jenom spoluautor, ale myslím, že jsem rozhodně odřela tu nejhorší část :-D (Martin, 3910g, 50cm).


Na fotce se tváří jako neviňátko, ale je to pěkný raubíř. Jsem zvědavá, jestli mi teď na blog zbude aspoň ta trocha času, co dřív.
 


Jak ušít boudičku pro kočku...

9. února 2017 v 20:41 | Alfirin |  Šití, vyšívání, přešívání
... aby do ní nakonec ta vobluda chlupatá stejně ani nenakoukla?!

No nic.
Třeba je vaše zvířátko vděčnější a takovou boudičku ocení. I když jestli vás osud taky ztrestal kočkou, tak s tím radši moc nepočítejte :-D

Tak tedy k věci:

Je potřeba si dopředu dobře rozmyslet, jaký bude mít boudička tvar. Já jsem vyrazila přímo do zverimexu okouknout, jak by to mělo vypadat, a tvar jsem zcela sprostě okopírovala :-D

Konstrukci jsem vyřízla z eva-karimatky (tenká a pevná):


Ideálně by to měly být čtyři trojúhelníkovité díly a jeden čtverec, ale protože jsem (jak už je mým zvykem) recyklovala staré zbytky, musela jsem materiálem šetřit. Proto jsou jeden trojúhelník a čtverec vejpůl (ty dvě poloviny se musí samozřejmě slepit/sešít ještě před tím, než začneme s čímkoliv dalším).

Protože jsem tomu mourovatýmu zmetkovi chtěla dopřát jen to nejlepší, dělala jsem i futro z měkké bílé chlupatiny a na povrch proužkovaný potah. Díly na vnitřek stříháme o něco menší, na potah zase o něco větší, než je to karimatkové jádro. Vždycky přidávat na švy!


Na rub potahu jsem si rozkreslila, kde by asi tak měl být vlez a jak by měl být velký. Výsledek jsem prostehovala, aby se přenesl do líce. Možná je to zbytečná práce navíc, ale já to mám takhle radši. Je to takové čistější, protože si nečmáráte po lícové části stehovka se na rozdíl od křídy během šití nesmaže.


Sešijeme si jehlan z vnitřní látky. Akorát dno je lepší nepřišívat úplně. Čím víc nesešitých stran se tam nechá, tím snáz se s tím bude pracovat, ale tím více se toho pak bude muset došívat ručně. Sešíváme samozřejmě lícem dovnitř!


Stejně tak sešijeme i karimatkové jádro:


A vnitřní látku všijeme do karimatkové konstrukce a pak zašijeme i tu karimatku Tady stroj už moc nepomůže, tady si musíme hezky rozpíchat prsty ručním šitím, které je přes všechny ty vrstvy občas trochu peklíčko :-D


Potah už můžeme sešít na stroji. Opět necháváme alespoň jednu nesešitou stranu, kterou do potahu nacpete celý předtím vzniklý útvar. Tady je zásadní pružnost materiálu. U tahavého úpletu klidně stačí jedna strana, u nepružného matriálu bych nechala aspoň dvě.


Díru, kterou jsme nechali v potahu, opět zašíváme ručně. Pozor, u vzorovaného materiálu musí vzor navazovat (všude, ne jenom tady ;-))


Máme tedy sešité všechny tři vrstvy do jednoho útvaru a můžeme prostřihnout vchod.


Střihla jsem nejdřív takhle malý, pak teprve jsem zvětšovala podle toho, jak se mi to zdálo. Nakonec jsem ho stejně předělávala, ale o tom později.

Vchod jsem po obvodu prošila (jen tak halabala předním stehem, aby se mi ty tři vrstvy od sebe nerozjížděly) a začistila bavlněným šikmým proužkem. Nebylo to ideální, měla jsem vzít buď nějaký mnohem pružnější nebo (a to asi ještě lépe) ho rozdělit na více částí a nelemovat to jedním pruhem vcelku. Takhle se tam udělaly trochu varhánky.

Proužek jsem šila z rubu do lícu. Opačně by to bylo samozřejmě hezčí, ale vzhledem k malému otvoru boudičky to bohužel nešlo.



Proužek z lícu přišíváme samozřejmě opět ručně... bouda v tomto stavu už se pod stroj nevejde :-D


Vchod jsem ještě dodatečně zvětšovala v bláhové naději, že kočka do boudičky neleze, protože je na ni vchod moc malý.


Na těhle fotkách je vidět, jak se přední stěna prolamuje dovnitř. Je to právě kvůli tomu, že je z nedostatku materiálu sešívaná ze dvou částí.


A co na to kočka?
Myslím, že mi dala naprosto jasně najevo, co si o tom myslí...


Adventní věnec ze šišek

27. listopadu 2016 v 12:23 | Alfirin
Čas i peníze jsou teď potřeba jinde, takže letos jenom taková adventní znouzectnost.


Korpus - opět polystyrenový, ale tentokrát jsem se už poučila a omotala ho před lepením pruhem jutového pytle. Bez něj by to fakt nevypadalo dobře.


Šišky jsem měla na balkoně nasbírané už cca měsíc dopředu. Sbírala jsem je ještě než přišlo sychravé podzimní počasí, aby nebyly špinavé a rozmáčené a aby se za ten měsíc hezky otevřely. A taky není špatné, když z nich nejdřív vylezou všechny breberky, než si to člověk přinese do bytu :-D
Nejdřív zapíchat svíčky, potom teprve lepit šišky!


Je takový chudý, ale já jsem s ním docela spokojená. Mám ráda jednoduché přírodní věci a aspoň letos nebudu muset pořád zametat spadané jehličí :-)

Tak krásný advent!
:-)

Kam dál