Naše veledílo :-)

7. dubna 2017 v 13:10 | Alfirin |  OT - co se netýká tvoření
U tohohle "výtvoru" jsem sice jenom spoluautor, ale myslím, že jsem rozhodně odřela tu nejhorší část :-D (Martin, 3910g, 50cm).


Na fotce se tváří jako neviňátko, ale je to pěkný raubíř. Jsem zvědavá, jestli mi teď na blog zbude aspoň ta trocha času, co dřív.
 

Jak ušít boudičku pro kočku...

9. února 2017 v 20:41 | Alfirin |  Šití, vyšívání, přešívání
... aby do ní nakonec ta vobluda chlupatá stejně ani nenakoukla?!

No nic.
Třeba je vaše zvířátko vděčnější a takovou boudičku ocení. I když jestli vás osud taky ztrestal kočkou, tak s tím radši moc nepočítejte :-D

Tak tedy k věci:

Je potřeba si dopředu dobře rozmyslet, jaký bude mít boudička tvar. Já jsem vyrazila přímo do zverimexu okouknout, jak by to mělo vypadat, a tvar jsem zcela sprostě okopírovala :-D

Konstrukci jsem vyřízla z eva-karimatky (tenká a pevná):


Ideálně by to měly být čtyři trojúhelníkovité díly a jeden čtverec, ale protože jsem (jak už je mým zvykem) recyklovala staré zbytky, musela jsem materiálem šetřit. Proto jsou jeden trojúhelník a čtverec vejpůl (ty dvě poloviny se musí samozřejmě slepit/sešít ještě před tím, než začneme s čímkoliv dalším).

Protože jsem tomu mourovatýmu zmetkovi chtěla dopřát jen to nejlepší, dělala jsem i futro z měkké bílé chlupatiny a na povrch proužkovaný potah. Díly na vnitřek stříháme o něco menší, na potah zase o něco větší, než je to karimatkové jádro. Vždycky přidávat na švy!


Na rub potahu jsem si rozkreslila, kde by asi tak měl být vlez a jak by měl být velký. Výsledek jsem prostehovala, aby se přenesl do líce. Možná je to zbytečná práce navíc, ale já to mám takhle radši. Je to takové čistější, protože si nečmáráte po lícové části stehovka se na rozdíl od křídy během šití nesmaže.


Sešijeme si jehlan z vnitřní látky. Akorát dno je lepší nepřišívat úplně. Čím víc nesešitých stran se tam nechá, tím snáz se s tím bude pracovat, ale tím více se toho pak bude muset došívat ručně. Sešíváme samozřejmě lícem dovnitř!


Stejně tak sešijeme i karimatkové jádro:


A vnitřní látku všijeme do karimatkové konstrukce a pak zašijeme i tu karimatku Tady stroj už moc nepomůže, tady si musíme hezky rozpíchat prsty ručním šitím, které je přes všechny ty vrstvy občas trochu peklíčko :-D


Potah už můžeme sešít na stroji. Opět necháváme alespoň jednu nesešitou stranu, kterou do potahu nacpete celý předtím vzniklý útvar. Tady je zásadní pružnost materiálu. U tahavého úpletu klidně stačí jedna strana, u nepružného matriálu bych nechala aspoň dvě.


Díru, kterou jsme nechali v potahu, opět zašíváme ručně. Pozor, u vzorovaného materiálu musí vzor navazovat (všude, ne jenom tady ;-))


Máme tedy sešité všechny tři vrstvy do jednoho útvaru a můžeme prostřihnout vchod.


Střihla jsem nejdřív takhle malý, pak teprve jsem zvětšovala podle toho, jak se mi to zdálo. Nakonec jsem ho stejně předělávala, ale o tom později.

Vchod jsem po obvodu prošila (jen tak halabala předním stehem, aby se mi ty tři vrstvy od sebe nerozjížděly) a začistila bavlněným šikmým proužkem. Nebylo to ideální, měla jsem vzít buď nějaký mnohem pružnější nebo (a to asi ještě lépe) ho rozdělit na více částí a nelemovat to jedním pruhem vcelku. Takhle se tam udělaly trochu varhánky.

Proužek jsem šila z rubu do lícu. Opačně by to bylo samozřejmě hezčí, ale vzhledem k malému otvoru boudičky to bohužel nešlo.



Proužek z lícu přišíváme samozřejmě opět ručně... bouda v tomto stavu už se pod stroj nevejde :-D


Vchod jsem ještě dodatečně zvětšovala v bláhové naději, že kočka do boudičky neleze, protože je na ni vchod moc malý.


Na těhle fotkách je vidět, jak se přední stěna prolamuje dovnitř. Je to právě kvůli tomu, že je z nedostatku materiálu sešívaná ze dvou částí.


A co na to kočka?
Myslím, že mi dala naprosto jasně najevo, co si o tom myslí...


Adventní věnec ze šišek

27. listopadu 2016 v 12:23 | Alfirin
Čas i peníze jsou teď potřeba jinde, takže letos jenom taková adventní znouzectnost.


Korpus - opět polystyrenový, ale tentokrát jsem se už poučila a omotala ho před lepením pruhem jutového pytle. Bez něj by to fakt nevypadalo dobře.


Šišky jsem měla na balkoně nasbírané už cca měsíc dopředu. Sbírala jsem je ještě než přišlo sychravé podzimní počasí, aby nebyly špinavé a rozmáčené a aby se za ten měsíc hezky otevřely. A taky není špatné, když z nich nejdřív vylezou všechny breberky, než si to člověk přinese do bytu :-D
Nejdřív zapíchat svíčky, potom teprve lepit šišky!


Je takový chudý, ale já jsem s ním docela spokojená. Mám ráda jednoduché přírodní věci a aspoň letos nebudu muset pořád zametat spadané jehličí :-)

Tak krásný advent!
:-)
 


Věnec z oříšků a jiné podzimní snění...

28. září 2016 v 11:29 | Alfirin |  Podzim
Konečně mám čas na to udělat si podzimní výzdobu jak se patří. Poslední roky se to nějak nedařilo :-D

Zkoušela jsem věneček z lískových oříšků. Lepila jsem je tavnou pistolí na polystyrenový korpus, což fakt nedoporučuju. Poylstyren pod horkým lepidlem taje, takže je potřeba mačkat lepící hmotu na oříšky a lepit hezky jeden po druhém. Rozhodně nejde napatlat hmotu na korpus a tak tam jen doskládávat oříšky. Příště beru raději slaměný koprus. Ten má další plus, že by tolik neprosvítal. Tady je při pozorném pohledu ten polystyren vidět.



Pak jsem ještě v lese našla tenhle zajímavý kousek dřeva a udělala si z něj podzimní svícen:


Vydlabaná dýně naplněná žaludy, šípky a doplněná plovoucí svíčkou. (Z vnitřku dýně byla moc dobrá polévka :-))
Dýně mi vždycky vydržela jen krátce a rychle zplesnivěla. Tentokrát jsem ji zkusila vymýt roztokem sava a zvenku potřít citronem. Tak uvidíme, jak dlouhé trvání bude mít...


A tady už jsem jen zpracovávala zbytky :-D Seříznutý kus kulatinky, břečťan, žaludy, lišejník. Zase lepené tavnou pistolí.



To by bylo zatím vše :-) Letos jsem si to vyloženě užila. Uklidila jsem a nainstalovala výzdobu. Ač mám většinou spíš podzimní depky, teď na mně dýchla ta krásná barevná atmosféra. Skoro se i těším, až začne padat listí :-)

Kaskádový květináč z kelímků od jogurtů

20. září 2016 v 20:53 | Alfirin |  Ostatní výtvarničení
Mám mrňavý balkon a spoustu zelených kamarádů, kteří už pomalu nemají kde bydlet. Takže šetřím místo, jak se dá. Tak už došlo i na "panelák" pro kytky :-D

Začala jsem skladovat tyhle mističkové kelímky od jogurtů. Vždycky se mi líbily, ale nenapadalo mě, jak je využít, takže většinou skončily v kontejneru na plast. Před pár dny mě ale osvítilo...


Do dna kelímků jsem udělala díry, aby měla kudy odtékat přebytečná voda ze zalévání. Jde to až překvapivě snadno kusem horkého drátu.


Kelímky jsem k sobě slepila tavnou pistolí. Lepila jsem je za rantlíky, které nejsou na rozdíl od zbytku kelímku tak hladké. Při lepení je potřeba dávat pozor na prsty, hmota je horká. Lepidla nemusí být moc, styčné plochy jsou malé.


Hotový květináč:


Než začnete do květináče ládovat kytky, důrazně doporučuji ho umístit na něco, na čem ho pak přenesete! Celá konstrukce je lehoučká, takže dokud je prázdná, drží bez problémů. Naplněná hlínou by se ale při neopatrném zvedání mohla snadno rozsypat.

Nejdřív plníme spodní květináče. Dala jsem do nich jen kameny a štěrk, aby to celé mělo pevnou základnu a nepadalo.
Pak teprve přišla na řadu vyšší patra. Do květináčků uprostřed se hodí spíš převislé rostlinky, protože místa nad nimi není moc.


Tady je výsledek už instalovaný na balkóně. Zatím to vypadá trochu opelichaně, časem by to mělo být hezčí, až trochu obroste. Každopádně účel splnil výborně, hned je víc místa.


Snad se v něm kytičkám bude dařit, náročnější druhy bych si do něj dát netroufla, ale zrovna tyhle sukulenty jsou hrozní nezmaři, takže by to měly bez problémů zvládnout :-)

Kam dál